Břečťanové houští

Bylo to opravdu na poslední chvíli. Když jsem asi před dvěma týdny kupovala (nerezervované) lístky v jedné českolipské cestovce, bylo těch lepších nebalkonových míst kmání už jen pět, navíc roztroušených všude možně po sále Kongresového centra. Jen jediná dvě místečka byla aspoň ještě v téže řadě, i když je od sebe dělila dvě sedadla. V naději, že hosté na nich sedící budou chápaví, solidární a vstřícní, a nebude jim tedy vadit si s jednou z nás prohodit místo, jsem nám tu desítku a třináctku ve třiadvacáté řadě levého parteru koupila. A že to bylo o fous…

(more…)

Není to nádherně úsměvná náhoda, že článek s takovým titulkem se objevil na Seznamu právě dnes? A není to strašlivá škoda, že ta v článku zmiňovaná předchůdkyně všeho lemurstva i lidstva dostala jméno Ida a ne Ada? Vždyť by šlo o jediné písmenko!

(more…)

A já mám problém. Že kočky jednou za čas (může to být týden, může to být měsíc a nebo třeba taky jediný den) mění svoje místo na spaní, to je známá a potvrzená věc. Na našich číčách to pozoruju od začátku, každý má svých pár míst, která podle určitého harmonogramu prostřídává. Legrace je, když se jim najednou ty dráhy zkříží. :-)

(more…)

Po měsíci přeaktivního pendlování, které se tady bohužel projevuje především přepasivním mlčením, sem snad zvládnu plivnout aspoň malé vizuální ohlédnutí za CocoRosie. Holkám to totiž v Lipsku moc šlo! Video ze stránek lipského divadla vám řekne určitě mnohem víc, stejně jako fotky. Ty moje jsou takové, jaké jsou. Nic moc. :-) A taky si z nich stoprocentně nesednete na zadek tak jako z těchhle. Ale mám je ráda, protože jsou moje. A protože aspoň něco z atmošky nasávané hnedle z druhé řady se mi snad povedlo zakonzervovat. Vzhledem ke kvalitě vám předhodím jen takovou mišmašovatou koláž kokoláž. Snad se oko čtenářovo neurazí. Jak píšu, já je mám prostě ráda.

(more…)