Břečťanové houští

Až mě z toho mrazí - z uvědomění, že Evičce bude za pár dní pět. Bude ve věku Kiry, své starší sestry, když jsem u nich tenkrát v Hamburku začala hlídat. A Kiře zas bude za pár měsíců deset, už deset, tedy tolik, kolik bylo Krissi (znáte přece Krissi, k ní jsem jela aupairovat), když jsem do Hamburku přijela poprvé. Renek je teď vlastně ve věku, v němž mně začal hamburský au-pair pobyt. A je taky ve věku Krissiny starší sestry E. Ta je jen o pár měsíců mladší než já. Korunu by tomu asi nasadilo, kdyby E. měla půlroční miminko, tedy miminko staré jako Evička tenkrát. Ale to nemá a ani se k tomu nechystá.

(more…)

aneb Nač si tak Eba myslí při mytí a utírání nádobí 

V posledních měsících jsem za knihy utratila strašně moc peněz. Nejde zdaleka jen o kompletní pětku Stopařova průvodce galaxií, kdepak. Jde i o kompletní čtverku nově vydané Betty MacDonald, mimo jiné. Je toho dost a nemá smysl sčítat, kolik peněz na to padlo. Ostatně, knihy jsou přeci jediný majetek, který má smysl hromadit, no ne? Ostatně, právě tyhle knížky jsem moc a moc chtěla a nelituju ani trošičku, že je mám. Snad jen až na jeden malý kiks, kdy jsem dvakrát nezívisle na sobě zatoužila po tom přečíst si Olivera Twista. Jen jsem na to po první koupi zapomněla, a tak ho mám teď doma dvakrát, jednou nijak vzhledného z Levných knih, jednou starého a voňavého z českolipského antikvariátu. Ale to je vedlejší.

(more…)

Tak jsem si myslela, že to bude ouplně normální pracovní den, ouplně normální pondělí. Taky na to docela vypadalo, prvních pár hodin se nedělo vůbec nic zajímavého nebo napínavého, samé běžné věci a povinnostě v teple kanceláře. I když… o teple se v posledních dnech dost dobře mluvit nedá. Tak tedy v bezpečí kanceláře. Až najednou bylo třeba na chvíli vyběhnout ven, k silu, pro šéfa. U sila je vždycky spousta prachu, je to holt silo na piliny. A jedna z těch milionů a miliard pilin mi, než jsem se vůbec po šéfovi stačila poohlédnout, přistála dost drze v oku. Bolelo to jako čert. Tak jsem to hledání zase pěkně vzdala, vrátila se do kanceláře, popadla ophthalmo-todleto a šla si v tom vykoupat oko.

(more…)

Vypadalo to, že to vypadá hodně špatně. Všechny kamarádky se jaksi v pátek večer z důvodů nejrůznějších musely nebo chtěly potulovat někde jinde, než se mnou v českolipské Autonomii. Úplně nejhorší to bylo u Martinky, která by tu opravdu strašně ráda byla - a já bych ji tu opravdu strašně ráda měla. Jenže to nešlo, protože pech je někdy prostě pech a nic se s ním nenadělá.

(more…)

Při nedávném prohlížení starých diářů jsem mezi listy toho jednoho, vztahujícího se mimo jiné na první hamburský půlrok, objevila oranžové, růžové a žluté lístky hustě popsané velmi dobře viditelným písmem.

(more…)