Břečťanové houští

Hamburský úterek se mnohem víc vyplatí popsat obrázky než slovy. A taky to hodlám udělat.

(more…)

Kratičký rozhovor s kolegyní o mých nově nabytých povinnostech v rámci podporování nově nabyté podpory:

Eba: Víš, M., sice je to pro mě strašně moc práce navíc, ale on je z těch všech, co sem kdy takhle přijeli a o něco se snažili, jedinej…

M.: Svobodnej?!

To taky! :) Ale vlastně jsem jen chtěla říct, že je jedinej, kdo budí dojem, že to, co začal, taky dotáhne do konce.

Netušila jsem, že vypadám tak chtivě…

Groove armadu do uší, oči přemluvit ještě chvilku koukat, i když už pálí jako čert, hlavu přinutit ještě aspoň chvilku myslet… Pořád mi do toho něco leze, ale nemá smysl odsouvat. Ať jsem měla v práci sebenáročnější den. Jak to bylo dál, v pondělí, den dalšího přesunu, tentokrát z Lipska ještě kousek dál na sever?

(more…)

Pokračujem v lipské jízdě… Po sobotním divadelním večeru jsme se sice do postelí dostaly hodně pozdě nad ránem, v půl deváté už se ale celým bytem rozléhal křik starší ratolesti, jíž se zase jednou nelíbila nějaká prkotina. Řev, paličatý vztek, pláč a do toho klidný trpělivý hlas rodiče. Nejméně půl hodiny, než se vše úplně uklidnilo. Ležet jsme už s Marťou moc dlouho nevydržely. Nasnídaly jsme se s rodinkou, probraly včerejší divadlo - abych se dozvěděla mimo jiné ty zajímavostě, o nichž jsem už v souvislosti s divadlem psala, a ještě pár dalších. Jako třeba to, že hostitelská mamka A. se zná s Wicki Kalaitzi, kteoru jsem viděla a slyšela o pár dní dřív v berlínské Lauscherlounge. A že je Wicki původem z Řecka stejně jako A… A že je svět takhle maličký! (Navíc, když jsem o Lauscherlounge vyprávěla den předtím Martince, zmínila jsem se jí nic netuše, že Wicki je A. typově dost podobná. Trefa!)

(more…)

Jak už jsem zmínila, v Berlíně u jedné stanice metra mě měla vyzvednout milá neznámá Doro, v sobotu 27.9. ve vři odpoledne. Byla jsem trochu nervózní, nevěděla jsem, kde přesně čekat, aby neměla problémy se zastavením, abychom se vůbec poznaly. Naštěstí ale měla VW Lupo dost charakteristické, nepřehlédnutelné světle modré barvy, naštěstí jsme si sebe navzájem včas všimly a naštěstí jsem jí stačila skočit do auta dřív, než na semaforech zas naskočila zelená.

(more…)

Berlín, první město z pěti, která jsem měla navštívit během několika málo dní. Tam jsem se dostala ještě vlakem, dál už jsem měla pokračovat jinými dopravními prostředky. Cesta uběhla rychle a Uchamžik na mě odpoledne na nádraží už čekal. Bylo moc důležité, abych přijela právě poslední pátek v měsíci, tentokrát tedy 26. září. Protože právě každý poslední pátek to v Lauscherlounge opravdu žije.

(more…)

Tři úplně první vlaštovky, které vám asi moc neřeknou, ale mně pomůžou ten návrat rozdýchat. Tak do toho!

(more…)