Břečťanové houští

Jsem vážně tak divná, když chci vidět Alenku bez dabingu? Neřekla bych… Nic tedy proti českému dabingu, třeba v případě Simpsonových na něj nedám dopustit, ale proč ho, u Břečťanu, cpát už do kin? Jen proto, že mám být odvařená ze 3D efektů natolik, že si nebudu chtít užít originální hlasy? Neměla bych snad pro samou 3D senzaci čas titulky číst?

Vážně se mám jen kvůli tomu smířit s tím, že Šklíbu neuslyším v podání Stephena Frye? A co hůř, Houseňáka bez Adama Rickmana? O Michaelu Sheenovi (my dear, dear Robbie Ross) a Johnny Deppovi nemluvě. Je možné, že z toho teď mám lehkou depresi? :-) Tak to zas asi ne, ale štve mě to, nehorázně mě to štve. Ona jsou asi kina, kde vám dají na výběr, doufám tedy… Ne tak ovšem v Houští a blízkém okolí. Hmm.

Já se Němců vždycky zastávám, když se jim křivdí neprávem, ale jejich zvyk dabovat filmy už když jdou do kin jsem nechápala nikdy. A teď jsme se k tomu díky 3D dopracovali taky. Potěš koště teda.

Eba byla v Kolíně. Nad Rýnem. Už v září - jen vy to ještě nevíte, protože na dokumentování není čas. Není ani teď, ale jednu věc vám sem dát musím. Nejen já jsem totiž líný dokumentarista, líný zaneprázdněný je i Tom coby fotograf celé té naší podcastersky srazové akce. Fotky zveřejnil dnes a jednu z nich vám hnedle ukážu. To byste nevěřili, kolik se dá u takového sestavování grilu užít legrace…

(more…)

To, co se tu octne na následujících řádcích, začalo už někdy v březnu, když jsem na stránkách jednoho Města (rozumějte svého posledních pět let bývalého a prvním zářím počínaje opět současného města) našla nenápadný inzerátek, podle něhož Město na léto (od června do září) hledá průvodce na jednu svou památku. A přestože to není památka, ze které by si jeden zrovna sedl na zadek, přestože je to spíš prostě takové klidné sympatické ale hrubě podceňované místečko, přesto jsem se Městu na tuhle víkendovou brigádu přihlásila. Předpoklady jako znalost němčiny a dobrou paměť jsem totiž splňovala. A především jsem si průvodcování vždycky chtěla zkusit.

(more…)

Tak a už je to zase víc než čtrnáct dní. Odkládám, protože jsem nemožná, asi. A nebo možná taky proto, že… Ale to je fuk. Důležité je jen, že 30. a 31. května Teplice zahajovaly lázeňskou sezonu a že jsem slíbila vám tu naservírovat spoustu věcí, těch u Andrejky už nakousnutých i těch dosud netknutých. Tak teda jo, no…

(more…)

Bylo to opravdu na poslední chvíli. Když jsem asi před dvěma týdny kupovala (nerezervované) lístky v jedné českolipské cestovce, bylo těch lepších nebalkonových míst kmání už jen pět, navíc roztroušených všude možně po sále Kongresového centra. Jen jediná dvě místečka byla aspoň ještě v téže řadě, i když je od sebe dělila dvě sedadla. V naději, že hosté na nich sedící budou chápaví, solidární a vstřícní, a nebude jim tedy vadit si s jednou z nás prohodit místo, jsem nám tu desítku a třináctku ve třiadvacáté řadě levého parteru koupila. A že to bylo o fous…

(more…)

Po měsíci přeaktivního pendlování, které se tady bohužel projevuje především přepasivním mlčením, sem snad zvládnu plivnout aspoň malé vizuální ohlédnutí za CocoRosie. Holkám to totiž v Lipsku moc šlo! Video ze stránek lipského divadla vám řekne určitě mnohem víc, stejně jako fotky. Ty moje jsou takové, jaké jsou. Nic moc. :-) A taky si z nich stoprocentně nesednete na zadek tak jako z těchhle. Ale mám je ráda, protože jsou moje. A protože aspoň něco z atmošky nasávané hnedle z druhé řady se mi snad povedlo zakonzervovat. Vzhledem ke kvalitě vám předhodím jen takovou mišmašovatou koláž kokoláž. Snad se oko čtenářovo neurazí. Jak píšu, já je mám prostě ráda.

(more…)

Před o něco málo víc než týdnem jsem se vrátila z tropů, minulé pondělí, těsně před půlnocí. Na tropy možná ještě přijde řeč, na události potropické tak trochu už teď. Skočila jsem totiž rovnýma nohama do maratonu práce, příbuzenských a kamarádských útoků v rámci prahnutí po fotkách a vyprávěních a do maratonu kultury, návštěv a výletů. Ani jsem neměla možnost si uvědomit, že pořád ještě tikám o šest hodin pozadu oproti ostatním. A to je rozhodně dobře.

(more…)

na to plánovat srpnové narozeniny? Ne, když jsem se zařekla, že je budu chtít oslavit jedině koncertově, tak jako vloni se Sigur Rós. Ne když na srpnový pražský koncert Radiohead začal předprodej už dnes. A tak je už máme v kapse, lupeny.

(more…)

Tohle ohlédnutí za borským kulturnem už se tu mělo objevit dávno, ale pořád na to nějak nebyli lidi… Takže místo toho, abych věnovala koncertu Szidi Tobias, konajícímu se před víc než měsícem, a setkání s Arnoštěm Lustigem, uskutečněnému před týdnem, dva čestné a samostatné články, sloučím si je do článku jediného. Protože na víc prostě pořád ještě lidi nejsou…

(more…)

Když mi Andrejka před týdnem napsala, jestli bych příští víkend nechtěla přijet, souhlasila jsem všemi deseti, myslela jsem si ale, že půjde tradičně o setkání z důvodu prostého a nasnadě jsoucího. Že se totiž událostí vhodných k probrání nad čajem a pitou nahromadí dost i za pouhý týden, natož pak za měsíc, kterýžto od našeho posledního setkání už uplynul, a že je tedy na čase je nad tím čajem a nad tou pitou konečně náležitě probrat.

(more…)