Břečťanové houští

Co myslíte, kam až Eba během nedávné dovolené doplachtila? Do Cardiffu? Nebo do Warnemünde?

1) Vzala jsem práci. Kyjov, Slovácko, daleko, daleko. Od září. Bojím, těším, zvědavím…

2) Jsem fuč. První dovolená, kdy opravdu můžu vypnout, vykašlat se na mobil, nemyslet na práci. Těším, raduju, vypínám…

3) Rekonstruuju kuchyň, konečně. Však už mám tu vizi v hlavě skoro rok. A až se vrátím z dovolené, snad během pár dní dofinišuju, zkolauduju, pak si tam ještě měsíc pobudu - a pak zdrhnu na Moravu. :D Ale na víkendy se budu vracet, ať to stojí, co to stojí. Tak! Buduju, dřu, utrácím…

Pá!

Než se dostanu k obsáhlejšímu reportu (snad se k němu dostanu) a úpravě nějakých těch fotek, vlepím sem aspoň pár malých výkřiků. Včera jsme totiž s Lemurem konečně byly v ústecké zoo. A bylo to teda něco. Takže? Výkřiky:

- oužesně líně lenošící vydra Seregil
- ještě oužasněji lenošící orangutan Knihovník
- pidi pidi pidilemur, krásně neohrabaný, rodinu prudící
- KLOUZAČKÝÝÝ
- plná nůše dvojsmyslných vtipů
- surikaty - hyperaktivní, vymleté, těkavé… surikaty
- zebra, co není natřený poník
- lama, co neplive. Místo toho se popelí v prachu
- skoropštros, co není kiwi
- slashoví sloni
- nevyfotitelní tamaríni
- omdletý netopýr
- my little pony guerézy - krásně česací
- břečťanový vodopád
- oživlé vydry ve vodě skotačící a oživlá mláďata na břehu kvílející. Jen nevíme, kde se vzala ta mláďata, když ty dospělé vydry byli (a píšu měkké I) samci. Eh.
- čajovna, co má být a není, a čajovna, co nemá být a je
- sprchující se holubi

A to je snad zatím všechno. Nerozumíte-li některým výrazům a narážkám, pak se neváhejte začíst do Nočních běžců nebo do Zeměplochy. Nebo prostě nebuďte normální a ono to půjde samo.

Jen žblept, ju?

Když jsem tohle řekla Adě, zeptala se mě, jestli mě může citovat. Sice jsem svolila, ona to ale zatím radši neudělala - tak to vezmu za ni. Uvědomila jsem si totiž jednu věc, která, pokud se v ní nepletu, je sice na první pohled zlá a šokující, na pohled druhý ale docela úlevná. A hlavně to koukejte nebrat úplně vážně.

Mám totiž důvodné podezření se domnívat, že mě za atraktivní považují pouze muži nad čtyřicet. Takže jediná možnost, jak si najít chlapa, který mě přitahuje taky, je udržet se přibližně na téhle “úrovni” do doby, než se mi budou taky líbit chlapi nad čtyřicet. Dobrý, ne?

Vždyť říkám, žblept.

*strouhá břečťanovýma úponkama mrkvičku každému, kdo neuposlechl rozkazu a tenhle žblept vážně bere vážně*

Nějaké pomotané to poslední dobou mám. Zjišťuju, že maturita nebo třeba ten můj slavný Malý německý diplom (s vysokou porovnat nemůžu) jsou proti některým věcem naprostý čajíček.

To vás takhle jednou někdo vytrhne z docela spokojeného života administrativní myšky, která sice má tendenci na sebe nabalovat spoustu povinností a starostí, ale v podstatě je jen nedůležitou osůbkou v pozadí. Vytrhne vás z té relativní spokojenosti a dá vám zodpovědnost. Postaví vás do čela něčeho, co by se asi nejlíp dalo přirovnat k fénixovi zvedajícímu se dost těžkopádně z popela. A to je teda něco pro vás. Nejenže si necháte stoje administrativní myškové povinnostě - protože koho to tak narychlo učit, ne? - přibudou vám mraky povinností nových a hlavně zodpovědnost, která je na jednu hlavu někdy až příliš.

(more…)

Protože Eba se nešetří, a tak má nedostatku spánku za tři.

(more…)

Rok jsem byla abonentkou u německého audioknížkového portálu audible. Každý  měsíc mi z německého účtu zmizlo deset eur a každý měsíc jsem si tak k poslechu mohla stáhnout audioknížku vlastního výběru. Vezla jsem se v tom hlavně kvůli knížkám Johna Katzenbacha čtených famózním Simonem Jägerem. Jenže Katzenbacha jsem najednou měla oposlechunutého celého, sáhla pak ještě po pár Preston-Childovinách i jiných lahůdkách, ale Katzenbach se už žádný nový neobjevil, zůstatek na německém kontě se tenčil a já jsem si řekla, že šlus.  (more…)

Eba tímto slavnostně slibuje, že vám sem v únoru vyservisuje co nejvíc nových houštních zákusků. Je totiž motivovaná právě převedenými prašulemi za další rok provozu Houští a taky ji už prostě mrzí, že se toho celý loňský rok dělo tolik a ona neměla čas to dokumentovat. K čemu všemu bych se ještě chtěla vrátit?

K Dnům města na začátku srpna

k zářijovému adímu rakytníkování

k též záříjovému kolínskému podcastovému srazování

k listopadové Skye v Roxy

k silvestru silvestrovatému

a klidně i k událostem z dubna a května, Lipsku a tomu, co se stalo po koncertě CocoRosie, k berlínskému PodcastSlamu, ke čtyřem R v Kadani, k srpnovým Radiohead. Možná i k zatím velmi tajemnému loďování. A pořád ještě je tu taky German Single Tour, o jejíchž dvou posledních dnech stále zůstává neporeferováno. Tedy tak, fotek je spousta, vzpomínej též. Jen najít čas to sem všechno plivnout. Držte pěstě, ju? A než se mi podaří něco vyplodit, tak si pusťte třeba Pretty Balanced (tu a tu), příjemně kabaretnicky se poslouchají.

Tak jo, houštníci moji, vy víte, že vám přeju jen to nejlepší - a o Vánocích o to víc. Takže si je koukejte krásně užít, zastavte se, zamyslete se a nenechte se do ničeho kecat. Přežijte silvestra, ať se do nového roku nevláčíte s opicí, a těšte se, že vám sem snad už brzo naservíruju překlad okénka, tentokrát sedmnáctého.

Tak pá a zdar zeleni!

PS: A samozřejmě díky všem zúčastněným za podělení se o jejich vánoční smysly. Podle komentářů se ten smyslný mišung z nich postavený nakonec moc líbil.

Máme dneska volno…

8:09 Ebě zvoní služební telefon

8:20 Mamce zvoní služební telefon

8:25 Ebě zvoní služební telefon

8:30 Eba se ptá: Hele, neměly my jsme jít dneska radši do práce?