Břečťanové houští

 Záviďte, chcete-li. Cizrnové placičky, zeleninový mix z cukety, lilku, papriky a jarní cibulky, na pánvi restovaný, směskou vína, medu a sojovky chucený. Dozdobeno ředkvičkovými klíčky. A fakt jsme si pošmákly!

Protože jsme se s Lemurem za pilný sběr rakytníku musely nějak odměnit!

A dobitím rozumějte prosím téměř (až na pár detailů) dokončenou rekonstrukci. On už ten stav vlastně trvá asi měsíc, ale já jsem si reakci některých blízkých chtěla vychutnat opravdu bezprostředně, nezprostředkovaně. A protože všechny takové oňuchávací a ukazovací návštěvy už proběhly, protože už i Jes-terka včera viděla, co měla, můžu sem konečně dát i fotky. Připraveni? Tak jdeme na to.

Celý článek »

TU ZDE

(zhruba v poslední třetině, po dámách s kloboukem a paní cizí návštěvnicí, zpovídaná ze všeho od nového muzea všeobecně, přes Roberta Vana až k čarovným bylinkám konkrétně, s mírně zaskočeným Lemurkem v pozadí. Tak deset minut předtím, než nás páni zpovídači a točiči odchytli, poznamenala Andrejka větu památnou: “Na tomhle rautu je nejlepší, že nás neotravujou novináři!”)

Den druhý - prolenošený. Post házím, zatímco kapitán ještě spí a je při tom k sežrání. Každopádně, spali jsme hodně dlouho, protože ty naše v předchozím článku nakousnuté maratony před dovolenou si vyžádaly strašnou spoustu energie. A i po probuzení jsme ještě hodně dlouho nevylezli, neb to tak máme rádi a protože to tak bylo už na dovolené první, sbližovací, kdy s námi na lodi byli ještě další tři členové posádky. To jsme pro sebe ještě měli kajutku pod zádí, hodně stísněnou, ale rozhodně útulnou. Teď okupujem tu o dost prostornější, pod přídí. Ale staré časy je třeba ctít, aspoň co se týče vstávacích rituálů.

Celý článek »

Den první. Kapitán kvůli pracovnímu stresu před dovolenou naspal na ten den asi hodinu a půl, já jsem byla zaměstnaná narozeninovými a pracovními srazy a předodjezdovými přípravami a nešla jsem si radši lehnout vůbec. Cesta vlakem z Houští přes Děčín do Hamburku proto nebyla tak docela košér. A když kdesi mezi Drážďanami a Berlínem selhala vláčku klimatizace, bylo to ještě o trochu zajímavější. Nicméně, přežila jsem. Kapitán si pak dovolil ještě malý vtípek. Měla jsem vystoupit na klidnějším a přehlednějším nádraží Dammtor (příští stanice po hlavním), když jsme se ale blížili k hlavnímu, přišla sms, že kapitán tedy už je tam, na hlavním. OK, šok (nebo taky WTF). Krátký telefon to ale vyřešil, na mimoaprílové apríly si začínám zvykat a… pro ty jeho modrý voči já mu to prostě vždycky odpustím. :D

Celý článek »

Co myslíte, kam až Eba během nedávné dovolené doplachtila? Do Cardiffu? Nebo do Warnemünde?

1) Vzala jsem práci. Kyjov, Slovácko, daleko, daleko. Od září. Bojím, těším, zvědavím…

2) Jsem fuč. První dovolená, kdy opravdu můžu vypnout, vykašlat se na mobil, nemyslet na práci. Těším, raduju, vypínám…

3) Rekonstruuju kuchyň, konečně. Však už mám tu vizi v hlavě skoro rok. A až se vrátím z dovolené, snad během pár dní dofinišuju, zkolauduju, pak si tam ještě měsíc pobudu - a pak zdrhnu na Moravu. :D Ale na víkendy se budu vracet, ať to stojí, co to stojí. Tak! Buduju, dřu, utrácím…

Pá!

Než se dostanu k obsáhlejšímu reportu (snad se k němu dostanu) a úpravě nějakých těch fotek, vlepím sem aspoň pár malých výkřiků. Včera jsme totiž s Lemurem konečně byly v ústecké zoo. A bylo to teda něco. Takže? Výkřiky:

- oužesně líně lenošící vydra Seregil
- ještě oužasněji lenošící orangutan Knihovník
- pidi pidi pidilemur, krásně neohrabaný, rodinu prudící
- KLOUZAČKÝÝÝ
- plná nůše dvojsmyslných vtipů
- surikaty - hyperaktivní, vymleté, těkavé… surikaty
- zebra, co není natřený poník
- lama, co neplive. Místo toho se popelí v prachu
- skoropštros, co není kiwi
- slashoví sloni
- nevyfotitelní tamaríni
- omdletý netopýr
- my little pony guerézy - krásně česací
- břečťanový vodopád
- oživlé vydry ve vodě skotačící a oživlá mláďata na břehu kvílející. Jen nevíme, kde se vzala ta mláďata, když ty dospělé vydry byli (a píšu měkké I) samci. Eh.
- čajovna, co má být a není, a čajovna, co nemá být a je
- sprchující se holubi

A to je snad zatím všechno. Nerozumíte-li některým výrazům a narážkám, pak se neváhejte začíst do Nočních běžců nebo do Zeměplochy. Nebo prostě nebuďte normální a ono to půjde samo.

Celý článek »

Jen žblept, ju?

Když jsem tohle řekla Adě, zeptala se mě, jestli mě může citovat. Sice jsem svolila, ona to ale zatím radši neudělala - tak to vezmu za ni. Uvědomila jsem si totiž jednu věc, která, pokud se v ní nepletu, je sice na první pohled zlá a šokující, na pohled druhý ale docela úlevná. A hlavně to koukejte nebrat úplně vážně.

Mám totiž důvodné podezření se domnívat, že mě za atraktivní považují pouze muži nad čtyřicet. Takže jediná možnost, jak si najít chlapa, který mě přitahuje taky, je udržet se přibližně na téhle “úrovni” do doby, než se mi budou taky líbit chlapi nad čtyřicet. Dobrý, ne?

Vždyť říkám, žblept.

*strouhá břečťanovýma úponkama mrkvičku každému, kdo neuposlechl rozkazu a tenhle žblept vážně bere vážně*