Břečťanové houští

Eba tímto slavnostně slibuje, že vám sem v únoru vyservisuje co nejvíc nových houštních zákusků. Je totiž motivovaná právě převedenými prašulemi za další rok provozu Houští a taky ji už prostě mrzí, že se toho celý loňský rok dělo tolik a ona neměla čas to dokumentovat. K čemu všemu bych se ještě chtěla vrátit?

K Dnům města na začátku srpna

k zářijovému adímu rakytníkování

k též záříjovému kolínskému podcastovému srazování

k listopadové Skye v Roxy

k silvestru silvestrovatému

a klidně i k událostem z dubna a května, Lipsku a tomu, co se stalo po koncertě CocoRosie, k berlínskému PodcastSlamu, ke čtyřem R v Kadani, k srpnovým Radiohead. Možná i k zatím velmi tajemnému loďování. A pořád ještě je tu taky German Single Tour, o jejíchž dvou posledních dnech stále zůstává neporeferováno. Tedy tak, fotek je spousta, vzpomínej též. Jen najít čas to sem všechno plivnout. Držte pěstě, ju? A než se mi podaří něco vyplodit, tak si pusťte třeba Pretty Balanced (tu a tu), příjemně kabaretnicky se poslouchají.

Tak jo, houštníci moji, vy víte, že vám přeju jen to nejlepší - a o Vánocích o to víc. Takže si je koukejte krásně užít, zastavte se, zamyslete se a nenechte se do ničeho kecat. Přežijte silvestra, ať se do nového roku nevláčíte s opicí, a těšte se, že vám sem snad už brzo naservíruju překlad okénka, tentokrát sedmnáctého.

Tak pá a zdar zeleni!

PS: A samozřejmě díky všem zúčastněným za podělení se o jejich vánoční smysly. Podle komentářů se ten smyslný mišung z nich postavený nakonec moc líbil.

Tohle - nová malba na stěnách a stropě a podlaha v obýváčku/ložnici - je vlastně teprve začátek. A na to, že je to byteček nájemní, mám toho ještě hodně před sebou i za sebou, abych ho přetvořila k obrazu svému. Ale věřte tomu nebo ne, mně to takhle vyhovuje. Vyhovuje mi to mnohem víc, než kdybych byla obklopená věcmi, barvami a materiály, které vybral už někdo přede mnou a já bych s nimi nemohla hnout. Volnost má svou cenu. Ale je to prostě volnost…

Celý článek »

Eba byla v Kolíně. Nad Rýnem. Už v září - jen vy to ještě nevíte, protože na dokumentování není čas. Není ani teď, ale jednu věc vám sem dát musím. Nejen já jsem totiž líný dokumentarista, líný zaneprázdněný je i Tom coby fotograf celé té naší podcastersky srazové akce. Fotky zveřejnil dnes a jednu z nich vám hnedle ukážu. To byste nevěřili, kolik se dá u takového sestavování grilu užít legrace…

Celý článek »

Máme dneska volno…

8:09 Ebě zvoní služební telefon

8:20 Mamce zvoní služební telefon

8:25 Ebě zvoní služební telefon

8:30 Eba se ptá: Hele, neměly my jsme jít dneska radši do práce?

Drazí moji, pomůžete mi? Už víte, že se i letos účastním projetu s podcastovým audio adventním kalendářem. Tentokrát to organizátoři chtějí pojmout co nejinteraktivněji, chtějí zapojit co nejvíc lidí - a já chci zapojit vás!

Jde vlastně o takovou anketku, velice smyslnou smyslovou, ze které si nakonec dám dohromady text pro to svoje okénko. Napíšete mi, co máte spojené s jednotlivými smysly o Vánocích? Např. vánočně vidět = spousta spousta svíček, vánočně slyšet = Frankie Sinatra… Tak nějak. Víte, co myslím, ne? A klidně můžete zmínit i nějaký ten šestý smysl, vnímání hemžení andělů třeba. :-) Mailem (na eba-zavináč-housti-tečka-cézet) nebo v komentářích. Já už si to přeberu.

A protože pořadatelé mají z minulých let špatnou zkušenost s dodržofáním termínů a (ne)odevzdáváním (ne)dokončených “okének” včas, je letos termín poněkud šibeničnější, do 9. listopadu mají být okénka hotová a odeslaná. Před odevzdáním budu muset odpovědi sesumírovat do rozumného textu, nahrát a sestříhat a z toho plyne jediné: dost to hoří. Pokud do toho budete chtít jít a zvládnete to do příštího pátku (30.10.), budu vám strašně zavázanej břečťan!

Je to na vás. Tak předem dík!

Vážně už poslední? No tak jo…

Dostanu od Města novou baterii, dobytečku. Pááákovou! :-)

A pan N. nezuřil kvůli mému dnešnímu kopanci… Spíš se tomu zasmál a pozvání na pivo přijal jako adekvátní formu trestu. A je to dobře, moc dobře, protože jsem se zařekla, že zlobu pana N. nikdy nechci pocítit na vlastní kůži. Bylo to o vlásek… A příště, Ebo, u břečťanových úponků, dvakrát měř ověřuj adresu a jednou řež objednávej špedici, jasný? Jasný!

Máme lístky na Skye!

Bezkonkurenční babička, prohlížející si dnes můj poznámkový bloček s jásáním: “Do bytečku, do bytečku, do bytečku!”

Zkuste to zopakovat desetkrát rychle za sebou a bude vám to jasné…

Dnes potěšila především druhá sousedka důchodkyně. Při náhodném setkání na chodbě si nenechala vnutit myšlenku, že by mě mohla psát na službu na patře, přestože ještě tak úplně nebydlím. Chtěla nad tím mávnout rukou, jako že si toho užiju dost, až se nastěhuju. Nedala jsem se, ale stejně si nejsem tak úplně jistá, že mě vyvěsí. Každopádně je to moc milá ženská.

Taky potěšila babička, která navzdory svému původnímu přesvědčení, že se přijde podívat, teprve až bude všechno hotové, dnes nečekaně zvonila u dveří.

A konečně mám kompletně umyté stěny a strop v obýváčku. Důkazem toho, že můj předchůdce nájemník si strop natřel namodro (proč proč PROČ???), je už jen skvrnka kolem lustru. A té se zbavím snad už zítra. Uf. Za mnou je sice zatím jen špička ledovce, ale začínají být vidět pokroky. Juché!

A nesmím zapomenout na rodiče, kteří se dnes vytasili s nabídkou finanční podpory, bude-li třeba. Doufám, že nebude, ovšem starý truhličkov mi dluží spoustu peněz a u “Ing.” Správce jeden nikdy neví. První peníze už měl vytlačit dávno… nevytlačil ale zatím ani korunu. A než dáme něco dohromady z truhličkova nového, uplyne taky ještě nějaký ten týden. Takže drazí rodičové, snad nebude třeba, kdyby ovšem ano, vím, kde vás najdu. A je to super pocit!